Plečnikova Lublaň na architektonických skicách ze soukromé sbírky Damjana Prelovšeka

Výstava prezentuje několik architektonických návrhů, které Josip Plečnik věnoval především své rodné Lublani, které pocházejí převážně z doby po ukončení jeho působení na Pražském hradě. Rozhodně nejde o připomenutí všech nejdůležitějších projektů, nýbrž se jen jedná o malou ukázku toho, co se nachází v soukromé sbírce Dr. Damjana Prelovšeka.

Vystavované kresby dovolují pochopit způsob jakým Josip Plečnik postupoval při navrhování svých staveb, anebo předmětů užitkového umění, výsledku vždy předcházela dlouhá řada skic. Pozoruhodná byla jeho přirozená schopnost grafi ckého vyjadřování, schopnost tak velmi charakteristická pro celé jeho dílo. Několika drobnými čárami dokázal vyjádřit podstatu svých myšlenek. Tyto kresby byly vždy východiskem pro detailní zpracování prováděcích výkresů a plánů, které pod jeho pečlivým dohledem, kreslili jeho žáci. Významná většina ztvárněných předmětů byla kreslena ve skutečné velikosti a se všemi detaily. Kresba byla výchozím prostředkem k Plečnikově architektuře a nejdůležitějším předmětem v rámci jeho výuky. Ta začínala cvičením kreslení stínů pomocí techniky zvané rotace tužky, aby pak pokračovala vykreslováním detailů antických staveb, při čemž Plečnik důrazně lpěl na jejich exaktním provedení. Díky takové průpravě byli jeho žáci často přijímaní do ateliéru Le Corbusiera, jelikož si velice vážil vysoké kultury jejich grafi ckého vyjadřování a Plečnika nazýval „le fameux dessinateur á la main tremblante“. To souviselo z jeho způsobem kontroly i směru čáry skrze nepatrné chvění ruky. Plečnik ke kreslení výhradně používal tužku anebo inkoustové péro. Zvlášť zajímavé jsou jeho návrhy kreslené červeným inkoustem, které se tímto na první pohled výrazně liší od prací jeho asistentů. Plečnik své skici částečně také koloroval tak, aby řemeslníci správně porozuměli z jakého materiálu mají být provedené části jim navržených předmětů. Byl také schopen kreslit v různých perspektivách, při čemž nejvíce používal perspektivu kavalírskou a byl obdivován jak s přirozenou lehkostí a jen tak z hlavy dokázal správně volit měřítko svých náčrtů.

Vystavené kresby pocházejí z několika zdrojů a zahrnují i některé neuskutečněné návrhy, ke kterým patří například památník jihoslovanského krále Aleksandra Karaðorðeviće zamýšlený pro centrum Lublaně. Největší část je z pozůstalosti majitelova dědy ing. Matka Prelovšeka, který byl ředitelem Městského stavebního úřadu a zároveň byl dlouholetým Plečnikovým přítelem. Některé skici byly zakoupeny z pozůstalosti prvního Plečnikova asistenta France Tomažiče a další část byla získaná rovněž z pozůstalosti Plečnikova českého žáka Václava Ložka. Zvláštní dík patří architektu Miroslavu Řepovi, který do této sbírky přispěl darem několika výkresy z pozůstalosti svého otce Karla Řepy. Ten byl posledním českým Plečnikovým žákem, následoval ho do Lublani a také tam dokončil své studium.